Krušné začátky, část 1.

Od: Michal HonsMichal Hons Dne: 13.10.2017

Jak nás napadlo dělat placky a jak jsme začínali jsem stručně zmiňoval v článku „o nás“ ale jelikož se lidi celkem často ptají, pokusím se to malinko rozvést jako náš první příspěvek do Blogu, který doteď zel prázdnotou. Kolem roku 2011 začala mamka (honsovashop.cz) zařazovat do nabídky produktů placky a jejich různé mutace typu zrcátek, magnetů atd. Postupem času navíc celkem ve větším množství. Vlastně myslím, že to byla nejvíc ona, kdo nás dotlačil k tomu, abychom koupili stroje, tiskárnu a začali jí placky vyrábět my.

Tak jsme, bez většího přemýšlení, počítání nebo jakéhokoli průzkumu čehokoli nakoupili potřebnou výbavu. Tedy stroj, vysekávačku a materiál z eshopu za mnohonásobně větší peníze (které jsme si půjčili od rodičů) než bychom mohli a za které nakupujeme nyní. Tiskáru z Alzy vybranou stylem Tiskárny inkoustové -> seřadit od nejdražšího (tedy logicky nejlepšího) -> košík -> nakoupit. To, že potřebujeme inkoustovou tiskárnu nikoli laserovou, bylo víceméně jediné know how, kterým jsem na začátku disponoval. Jako papír k výrobě jsme používali čtvrtky zhruba o gramáži 300g/m2 – tedy naprosto nevhodný, lisem takřka neohybnutelný materiál. Ten jsme sice (těsně před prvním zánětem ramene) nahradili lesklým papírem z Číny, ale ani ten nebyl úplně ideální.

Jak už je asi jasné náš výrobní proces měl na začátku několik drobných trhlin. Prvním byla zmiňovaná tiskárna Canon Pixma Pro 9500 Mark II, která byla sice drahá a tiskla úmorně pomalu a navíc měla příšerně drahé a nesmyslně malé tonery. Konkrétně deset lahviček po 14 ml, každá za zhruba 350 Kč. Abychom měli hezky barevné placky tiskli jsme, pochopitelně na  tiskovou kvalitu nazvanou „extrémní“. Náplně vystačily tedy cca na 50 fotostran.

Není moc náročné udělat hrubý nástřel nákladové ceny jedné placky. Ani takhle zpětně se mi nad tím ale nechce moc přemýšlet. Bolelo by to. I bez důkladnějších propočtů je jasné, že prodejní cena byla maximálně na stejné, co nákladová. Spíš lehce níž. Postupem času jsme tuto část procesu finančně zefektivnili nákupem několika beden čínských tonerů. Ty nám ale neustále ucpávaly trysky a v kombinaci s látkovými papíry, které jsm

e toho času zařadili do nabídky, časem i likvidovaly tiskové hlavy. Díky tomu jsme mimojiné zjistili jak snadno dokáže čpavek zamořit celou místnost, že připomíná smradem kočičí moč a, že ani několikadenní louhování zanesených hlav v něm k vyčištění nepomáhá. Zmiňované tiské hlavy byly nejen poměrně dost drané (4500 Kč/ks), ale naše tiskárna byla natolik obskurní, že bylo čím dál složitější je sehat. Nakonec je prodával už pouze poslední mohykán kdesi v Holešovicích a to pouze na objednávku s několikadenní dodací lhůtou, což práci taky neulehčovalo. Pokud by dnes chtěl nějaký fajnšmekr tento model a náhradní díly k němu sehnat (nemůžeme doporučit), měl by problém. Po mnoha prolitých litrech čpavku a odpálení třetí tiskové hlavy nám došlo, že ani tudy cesta nepovede.

 

 

 

 

 

Dalším problémem bylo, že jsme moc (vůbec) nevěděli jak placky správně vyrobit či dokonce na ně připravit podklady. Resp, jak by podklady měly vypadat jsme si zjistili, ale ani jeden z nás neměl nejmenší tušení jak je do tohoto formátu, pomocí jakého programu dostat, tak abychom mohli tisknout a vyrábět. To představovalo další hromadu napínavých momentů, které si ale vychutnával primárně Ondra a něco o tom napíše v pokračování.