Krušné začátky část 2.

Od: Michal HonsMichal Hons Dne: 09.01.2018

V minulé části psal Michal hlavně o tisku a výrobě už natištěných placek. Vynechal jednu z mých nejhezčích vzpomínek, kdy jsme možná i více než rok nebyli schopní přidělat stroj ke stolu. Člověk tedy musel tu zmítající se mechanickou bestii držet u výroby ručně, aby různě neujela – navíc se vyrábělo na mém studentském stole, který se děsivě prohýbal. Později jsme už měli normální pracovní stůl, ale pouze pro jednoho – druhý pracoval tzv. na „hanbě“ v rohu pod schody a díval se u toho do zdi, což mi do dneška přijde dost komické. Byl to pak takový trochu tichý zápas o to, kdo si tam půjde sednout a trpět.

Pro mě ale největší výzva tkvěla v grafické přípravě zakázkových motivů. Ani jeden jsme se s žádným grafickým programem nikdy nesetkali, vzpomínán tedy na naprosto zoufalé momenty, kdy jsem tiskl třeba 30 stránek po sobě, protože jsem pole oka odhadoval správnou velikost pro výrobu.

Objev možnosti vytvoření vnitřní kontrolní kružnice (dnes už máme v šablonách) byl pro nás tedy docela velkou zlomovou událostí. Postupně jsme pak alespoň trochu vylepšili naší „pracovnu“. Pořád pracujeme z bytu, ale ve svých kutilských návalech jsem koupil vrtačku, další 2 stoly a všechno jsme to k sobě přidělali… I když uznávám, že 3 stejné stoly by byly lepší, pořád je to velký krok kupředu. Také jsme sehnali další monitor !

 

Tohle všechno ve výsledku vlastně znamená, že dnes můžeme sedět vedle sebe a u práce se společně dívat na filmy, seriály a ani jeden se nemusí dívat do zdi. Což je fajn. Stále ale přetrvává jedna zásadní drsňárna – jsme v 5. patře bez výtahu, pro všechen materiál běháme do sklepa a stejně tak předáváme osobní vyzvednutí. Snažíme se na to alespoň trochu nahlížet jako na nějakou sportovní záležitost, ale pokud si někdy najdeme nějakou pracovnu, asi by to bylo docela fajn :] V době psaní k nám po moři putuje nový, poloautomatický stroj na výrobu několika kusů placek najednou, což by nám mělo dost ulehčit a zefektivnit práci. Bojíme se asi tak stejně, jako se na to těšíme. Ale hlavně že se to všechno někam pomalu hýbe:)